Samozřejmě řada výrobců se rozhodla tento produkt přidat do svého portfolia a tím se nám trh trochu zahltil různými značkami a současný uživatel má poměrně těžkou situaci, podle čeho si vybrat nebo se orientovat.
Každý výrobce, resp. značka vám předkládá, jak právě oni jsou jedineční a zcela unikátní.

Mně osobně prošlo rukama desítky masážních pistolí a jelikož jsem studoval elektrotechnický obor, tak jsem se neváhal podívat i dovnitř těchto přístrojů. Upřímně řečeno jsem nezjistil žádné rozdíly v použitých komponentech.

Tímto by se dalo říct, že ve zpracování nejsou zásadní rozdíly. Co by však uživatele při nákupu mělo rozhodně zajímat, je úroveň amplitudy, ale otázka zní, zda i ona amplituda je tak zásadní?

Ano i ne. V současné době máme škálu od 6 mm až po 16 mm. Amplituda nám sděluje údaj, do jaké úrovně je daná masážní pistole schopna proniknout hluboko. Co to znamená v praxi? Když budete mít hubeného jedince, kterého se budete snažit pomocí masážní pistole nějak uvolnit nebo ošetřit, velice pravděpodobně zde nebude třeba amplituda o síle 16 mm, jelikož by pro hubeného člověka mohla být příliš silná a tím pádem i ošetření příliš bolestivé. Pro takovéhoto člověka bude stačit 10-12 mm.
Ovšem pokud budete mít urostlou osobu, ať už bude disponovat svalovým objemem nebo tukovou zásobou, zde bude třeba sáhnout po větším kalibru, čili oněch 16 mm se jeví jako užitečných.
Samozřejmě by se dalo s nadsázkou říct, že by se dala zvolit skoro univerzální amplituda o síle 14 mm, ale je to spíše opravdu teoretická otázka.

Běžně se vyrábí masážní pistole o amplitudě 12 mm. To platí pro standardní velikost. Máme však zde i mini masážní pistole, které takovéto amplitudy nemohou dosáhnout, díky méně výkonnému motorku a jejich rozpětí se pohybuje ve škále 6-10 mm. Takovéto masážní pistole jsou velice skladné a hodí se jako pomocník třeba na dovolenou nebo služební cestu. Jejich rozměr je natolik kompaktní, že se vám vejde i do kapsy u kalhot nebo bundy. V poslední době se objevují i středně veliké pistole, které již dosahují nejvíce běžné amplitudy 12 mm. Klasické, ty větší, resp. řekněme standardní, mají rovněž nejčastěji amplitudu 12 mm, avšak jsou zde i výjimky, kde někteří výrobci vyrábí i o síle 14 mm a 16 mm.

Klasická masážní pistole s amplitudou 12 mm.

Mini verze s amplitudou 6-10 mm.

Dříve byly komponenty plastové.

Nyní jsou již kvalitní.

Rovněž zde bude hrát svou roli pořizovací cena. Můžeme si tak položit otázku, zda má smysl investovat vysoké částky do renomovaných výrobců, kteří své produkty masivně propagují pomocí známých sportovců a celebrit nebo se lze spokojit i s levnější variantou?

Je zde tedy zcela zásadní položit si otázku, za jakým účelem chceme tuto pomůcku používat? Pokud se jedná o domácího uživatele, který sáhne nárazově po pistoli, nemá opravdu smysl investovat vysoké částky. Pokud jste však profesionál, který bude používat masážní pistoli každý den a necháváte si za tuto službu platit, tak se vám tato vyšší investice samozřejmě může rychle vrátit a tím to dává smysl.

Nutno rovněž podotknout, že je třeba s masážní pistolí pracovat z počátku velice opatrně a příliš netlačit na ošetřovanou oblast, jelikož při příliš silném tlaku je možné vyvolat naopak bolestivou reakci svalstva, které místo relaxace dostane naopak nálož silných úderů a takovéto ošetření může být kontraproduktivní. Je zde opět třeba vnímat své tělo nebo naopak komunikovat s ošetřovanou osobou, zda tlak není příliš silný nebo slabý. Někdy méně je spíše více. Je třeba se řídit i rovněž kontraindikacemi a tím pádem tato pomůcka nemusí být vhodná pro všechny osoby.
Je velice důležité hlídat oblasti kolem kloubů, přes které bychom s tvrdými nástavci neměli provádět aplikaci / ošetření. Pro oblast kloubů je vhodné použít měkký vzduchový nástavec, který je šetrný a díky tomu lze bezpečně ošetřit i tuto oblast.

Jakmile se vyskytnou tyto problémy, řada z nás se je ze začátku snaží potlačit dle všeobecných rad. Tím může být určitá cvičební sestava, protažení nebo různé druhy uvolnění a relaxace. Problém však nastává v momentě, kdy tyto tělesné stavy se stále opakují nebo neustupují a naopak se zhoršují. V tomto okamžiku se již většinou snažíme vyhledat odbornou pomoc, ať již je to lékař, fyzioterapeut nebo masér. Většina zařízení pracuje jak na běžícím páse a daný pracovník v takovémto zařízení má velice omezený časový prostor, a proto se vám pokusí co nejrychleji pomoci, protože na něj čeká dalších X lidí.

A teď se dostáváme k jádru věci. Vyhledat odbornou pomoc je samozřejmě zcela v pořádku. Ovšem nechat si daný zdravotní problém rychle napravit je jedna věc, jelikož pokud nezměníme svůj přístup k životu, je zde značná šance, že se k takovéto pomoci budeme muset vracet opakovaně.
Toto však není řešení. Bude vás to stát čas, peníze a daného problému se z dlouhodobého hlediska nezbavíte. Dobrý lékař, terapeut nebo masér se s vámi pokusí najít příčinu vzniku daného problému, který je třeba primárně řešit. Já osobně tomu říkám prevence. Na tu se v dnešní době prakticky zapomnělo, a nejen v té zdravotní sféře. Jako malý kluk si vybavuji řadu přednášek v rámci prevence o drogách, dopravních situacích, jak se máme chovat na přechodu, nemluvit s podezřelými lidmi atp. Co se bavím se svými klienty, tak tento model preventivních opatření je v současné době velice zřídka aplikován.

Toto platí i pro naše tělo. Pokud se chceme zbavit bolesti nebo určitého problému, je třeba najít ono jádro, kde problém vzniká a zde musíme být nejvíce aktivní, jelikož jednorázová náprava nám sice od problému může pomoci, ale ten se záhy může opět objevit, a proto i já svým klientům často kladu na srdce, aby se zamysleli, odkud vlastně daný problém mohl vzniknout a zde začali onu nápravu.

Všeobecně by se dalo teoreticky říci, vraťme se trochu zpět v čase a začněme se opět pohybovat, jelikož pohyb je pro nás tou jednou z nejpřirozenějších aktivit, které známe a na kterou jsme stavěni. Zařaďme do svého života více chůze, manuální činnosti, případně aktivního cvičení. Jóga, pilates, fitness, jízda na kole, to vše nám může pomoci se vrátit k našemu přirozenému nastavení a eliminovat tak vznik problémů pohybového aparátu.

Fascie připojují svaly ke kostem, omezují vliv tlaků a tření. Svým cévním zásobením se podílí také na výživě okolních tkání, zajišťují kohezi (soudržnost) tkání, umožňují pohyb mezi naléhajícími strukturami, obsahují proprioreceptory (smyslový receptor, který vnímá polohu a pohyb jednotlivých částí těla) a obsahují i nociceptory (receptory bolesti).
Voda ve fascii je velice důležitá, jelikož ji zajišťuje kluznost. Pokud fascie neobsahuje dostatek vody, vysychá a dochází tak ke ztuhnutí a poškození této vazivové tkáně, která tím pádem pak nemůže zcela plnit svou funkci v lidském těle.

Jak si udržet fascie funkční?

Základem pro správnou funkci fascií je pravidelný pohyb. Pokud se nehýbeme, máme např. sedavé zaměstnání, ve kterém trávíme většinu času, tak fascie tuhnou a tím nastává i negativní dopad na celý pohybový aparát.
V současné době se např. vznik bolesti zad (nejčastěji to bývá bederní oblast) dává do souvislosti právě se špatnou funkcí fascií.
Pohyb však není jen tou jedinou složkou, která ovlivňuje funkci naší vazivové tkáně. V tabulce se vám pokusím dát několik základních tipů, čemu se vyvarovat a co naopak praktikovat, aby vaše pojivová tkáň byla co nejvíce funkční.

Nevýhoda však je v poměrně značné náročnosti a možnému stavu únavy terapeuta, obzvláště pokud ošetřuje větší oblast plochy, např. záda a nohy. Tím pak může vzniknout nižší míra ošetření určité oblasti, kdy ruce jsou již unaveny a daný segment nemusí být tak kvalitně ošetřen jako ten, u kterého jsme začínali nebo pokud takovéto ušetření děláme u několika osob po sobě, je zde již možná míra únavy značná a tím i ztráta kvalitního vnímání ošetřované oblasti.

Naštěstí se nám pomocí výrobního průmyslu naskytla jistá pomocná „ruka“. Tím jsou různé nástroje od jednoduchých ručních pomůcek nebo až po elektronické přístroje typu masážní pistole.
Tyto pomůcky přijdou především vhod v momentě, kdy je třeba hlubší a silnější ošetření. Díky usnadnění je zde menší nutnost zapojení rukou, s tím i spojená nižší míra namáhání (možné únavy) a možnosti kombinovat několik způsobů technik a docílit tak kvalitnější způsob celkového ošetření.
Jednoznačnou nevýhodou takovýchto nástrojů je však ztráta citlivosti a vnímání právě dané oblasti, proto je třeba umět správně kombinovat a zvolit na konkrétní druh ošetření vhodný postup.
Tyto nástroje jsou výborným pomocníkem např. při uvolnění svalového napětí, lepšímu prokrvení a v první řadě pro rehydrataci fascií, kterou pomocí manuální techniky sice můžeme provést také, ale nedocílíme tak dobrého efektu jako s těmito pomůckami.
Další výhodou je rovněž pestrá paleta těchto pomůcek díky kterým se můžeme dostat i na hůře dostupná místa, ušetřit si námahu a provést aplikaci v případě potřeby více do hloubky pomocí možnosti většího stlačení bez vynaložení příliš velké vlastní síly.
Není tedy důvod se bát vyzkoušet tyto pomocníky pro práci. Neříkám však, že budou vyhovovat každému, čili vyzkoušejte a uvidíte.

Pozor také na možné kontraindikace:

Křečové žíly, rozvinutá osteoporóza v oblasti trupu (lze se rolovat o zeď), krvácivost (v případě užívání léků na ředění krve), těhotenství (lze provádět pomalé rolování s malou intenzitou tlačení).

Proč zařadit FASCIÁLNÍ TRÉNINK?

Jelikož toto cvičení prokazatelně vede ke zlepšení fasciové tkáně, nezabere moc času, fascie jsou schopny reagovat již během několika minut cvičení, není důvod, proč tento koncept nezkusit zařadit do vaší současné pohybové aktivity.
Podstatnou výhodou je fakt, že k tomuto cvičení není zcela nutné si pořizovat drahá zařízení a pomůcky, bohatě si vystačíte s vlastní vahou nebo věcmi, které máte běžně doma. Židle pro oporu, pet lahev naplěna vodou jako závaží atp.
Je to rozmanitá soustava pohybů, při které si užijete i zábavu, uvolnění a rozhýbete (zapojíte) celé své tělo. Cviky nejsou fyzicky náročné a dokáží je provádět děti i starší jedinci. Věk zde nehraje žádnou roli.
Samotný trénink stačí provádět pohých 15-20 minut cca 2-3x týdně doma, v přírodě nebo v tělocvičně či fitness centru.

FASCIAL TRAINING v bodech:

1) Pohyby zaměřené na zpětnou elasticitu. Např. skákání přes švihadlo a různé poskoky, švihy.
2) Strečink, prováděný v různých směrech a úhlech.
3) Myofasciální uvolnění a rehydratace fascií pomocí manuálních technik nebo rolováním.
4) Propriocepce - vnímání pohybů těla a jeho polohy. Tento polohocit je nezbytný pro správnou koordinaci pohybů.

Podrobnější informace naleznete na stránkách FASCIAL TRAINING.

Srovnejte pohyb mladého a starého člověka. Kdo z nich se bude pohybovat suveréněji? Staří lidé nemají vyšší počet zranění pouze díky chátrajícímu organizmu, ale i právě díky ztrátě polohocitu a horšímu odhadu při pohybu, což si ale mnozí z nás neuvědomí.
Úrazovost však není jen doménou starých lidí. Setkal jsem se s mnoha sportovci, kterým se stal nějaký úraz ať již během sportovní činnosti nebo v běžném životě a jakmile jsem s nimi udělal několik základních cviků, hned bylo vidět, že řada z nich na tom také není zcela dobře.
Proč? V případě aktivního sportovce je daný člověk zvyklý na určitý druh pohybu při tréninku a zabředne tak časem do uričtého pohybového stereotypu, který sice bude třeba perfektně ovládat, ale jakmile se setká s jinou formou pohybu, bude to pro něj najednou obtížnější situace. U člověka, který nesportuje, sedí v kanceláři nebo doma u televize, je tato situace o poznání horší, jelikož daný člověk má velice malé pohybové návyky.
Je tedy rozhodně vhodné se zamyslet nad touto problematikou a odpovědět si sami, jak jsme na tom s kooordinací a vnímáním vlastních pohybů a začít s tím případně včas něco dělat.
Do svých cvičebních aktivit je tedy vhodné zařadit i jiný druh pohybu, různá kompenzační cvičení, balanční cvičení s BOSU, míči, opticky orientačně náročnější cvičení a nezaměřovat se pouze na jeden druh pohybu, který se za čas mechanicky naučíme a děláme jej pak již automaticky bez přemýšlení. Zkuste se třeba při seběhnutí schodů nebo při chůzi z kopce více soustředit na každý krok, kontrolovat míru došlapu, zda každou nohou došlapujeme stejnou silou na zem atp.