O
G
Kdo jsem?
Jmenuji se Martin Blažek a mým povoláním a zároveň posláním je práce osobního trenéra.
Pohyb mě provází již od dětství, kde vše začalo na základní škole přihláškou do sportovní třídy a díky tomu jsem více jak polovinu základní a následně i část střední školy hrál fotbal. Cca 5 let aktivně za sportovní kluby, poté již jen jako koníček.
Zároveň jsem se začal věnovat i bojovým sportům, které však měly hlavní slovo až během střední školy a u kterých jsem následně vydržel bezmála aktivně 12 let.
S tím byla spjata nejen kondiční a samozřejmě i silová příprava, která probíhala během tréninků i mimo ně ve fitness centru. A právě tam jsem se začal seznamovat s činkami a stroji, což posléze vedlo k aktivnějšímu cvičení a od roku 2015 jsem se začal pod vedením trenéra věnovat více kulturistické formě posilování, od které jsem se však po třech letech přesunul k více zdravotní formě cvičení a tím začala i má dráha fyziofitness trenéra.
Po složení trenérských zkoušek u Petra Tlapáka jsem začal pracovat ve fitness centru jako osobní trenér. Během této doby jsem i začal vypomáhat na kurzech pro budoucí fitness trenéry a zhruba po roce aktivního působení jsem opustil fitness centrum a začal pracovat v Centru pohybové medicíny profesora Pavla Koláře, kde jsem byl necelé 4 roky a následně jsem se začal věnovat soukromé praxi.
Neustále si průběžně doplňuji vzdělání a začleňuji nové poznatky a informace do svých tréninků a projektů, což je velice důležitý aspekt.
Proč se věnuji právě fyziofitness?
Jak jsem psal výše, věnoval jsem se silovému cvičení a kulturistice. Toto cvičení je samozřejmě pro určitou skupinu lidí nedotknutelné, ovšem já si začal uvědomovat i negativní důsledky těchto metod cvičení.
Především je to časté přetěžování svalů, úponů, kloubů a celého pohybového aparátu. Často jsem se setkával i s ne zcela korektním provedením daného cviku, čím dál více používání tzv. cheatingu, zapojováním více dopomocných svalů a menší zaměření na konkrétní procvičovanou část těla.
Takováto forma cvičení se dá po nějakou dobu tolerovat, resp. tělo nám to dovolí, ale je vždy jen otázka času, kdy naše tělo již bude mít dost a začnou vznikat různé druhy zranění, bolesti, záněty a podobné negativní důsledky nevhodně prováděného cvičení.
Bohužel jsem i já prošel těmito úskalími a snad jedině díky včasnému uvědomění si jistých rizik a prodělaných několika úrazech (zánět v koleni, bursitida v rameni, přetížení bederní části páteře, úponové bolesti bicepsového svalu), jsem přešel na zdravější formu cvičení, díky které si dokáži užít trénink v plné míře a eliminovat rizika zranění na minimum.
V mém konceptu fyziofitness se snažím využít zkušenosti právě z těchto sportů, avšak volím vždy adekvátní zátěž, dbám na co nejpřesnější provedení daného cviku, centraci kloubů a zvolení vhodných cviků, které nebudou přetěžovat organizmus.
Díky takto modifikovanému tréninku lze dosáhnout rovněž kvalitního posílení těla, avšak se sníženou mírou vzniku zranění a bez přílišného přetěžování pohybového aparátu.